Deset důležitých bodů mistra Jang Čeng fu

1. Šen(duch) stoupá k vrcholu hlavy (Držení hlavy zpříma a zvedat vrcholek hlavy vzhůru nebo také jako by byla zavěšena shora)

Abychom toho dosáhli, je potřebné zatáhnout bradu a zvedat hlavu za jejím vrcholkem. Společně s uvolněním (klesáním) pasu, se vytvoří pevná páteř, která umožní stát v pozicích stabilně a vyváženě a tělo se prodlouží o několik milimetrů. Toto prodloužení umožní lepší tok čchi směrem vzhůru. Představa pozice Loutky nám pomůže navodit správné uspořádání celého těla.

Proto také jedno z vysvětlení je, že se nejedná jen o šen, ale vlastně právě o čchi, která vystoupá po páteři (zádech) nahoru a pak po přední straně těla klesá dolů do tantchienu (oblast spodní části břicha – podbřišek).

2. Vtáhnout hrudník, pozdvihnout záda

Jde o to, že je potřeba uvolnit prostor uvnitř hrudi – tj . je tam klesání – uvolňování (aby čchi mohla klesnout do břicha – tan-tchienu). Tedy nevypínat hrudník, ani jej nechat propadnout ale nechat ho přirozeně uvolnit. Díky tomu také dýchání probíhá uvolněně. Pozdvižení zad znamená, že horní část zad podporuje zvedání hlavy a souvisí to tedy s Loutkou. Je to proto, aby mohla čchi stoupat po páteři vzhůru do hlavy a paží – velmi důležité pro cirkulace čchi.

Pozdvihnout záda znamená =  jak záda (hřbet), tak také páteř.

3. Uvolnit pas.

Díky uvolnění oblasti pasu dochází jednak ke klesání spodní části páteře (ve spojení s Loutkou pak toto vytvoří pevnou a stabilní páteř, a také dobrou cirkulaci čchi) a také to umožní, aby pohyb v pase byl volný a uvolněný.

Pas je řídící částí celého trupu. Je-li pas uvolněný, jsou chodidla silná a zakořeněná a postoj je stabilní.

4. Rozlišovat mezi "prázdnotou" a "plností".

Uplatnění principu jin-jang (tedy harmonie dvou protikladných složek). Např. když spočívá váha celého těla na pravé noze, pak je pravá noha »plná” a levá “prázdná” a naopak.

Potlačením principu jin a jang nastane chyba dvojího zatížení či dvojího odlehčení. je  či prázdnoty a plnosti.

Zatížení na stranu vede k následování, dvojí zatížení vede k zastavení.

5. Spustit ramena, svěsit lokty.

Spustit ramena a svěsit lokte znamená, že obojí je uvolněné a přirozeně svěšené – Loutka. Toto klesání je pak součástí celkového uvolnění v těle. Platí, že kromě hlavy a horní části zad jsou ostatní části trupu uvolněné a svěšené (klesající). Toto uvolňování a klesání pak je součástí celkového uvolnění, které však nesmí být na úkor správného držení těla (nesmí se porušit správné uspořádání a struktura těla – tj. nedochází ke zborcení).

6. Používat mysl, nikoliv sílu

Čím více používám mysli a představy (vizualizace) na úkor vnějšího pohybu, který je způsoben silou na vnější části těla (např. svaly na pažích), tím více je moje cvičení interní (vnitřní), protože mysl je považována za tzv. vnitřní složku našeho já.

Opět platí, že se sice snažíme vše dělat uvolněně, ale v žádném případě ne na úkor správného postoje a správné struktury a uspořádání těla.

Pokud místo síly používáte mysl, pak kam jde vaše mysl, čchi ji následuje.

7. Koordinace mezi horním a spodním.

Význam jednoty horní a spodní části těla je ve filozofii:  “Kořen (původ) síly (pohybu) je v chodidlech, síla je tvořena a prochází nohama, je řízena pasem a projevuje se v rukou a prstech.“

Je to pravidlo, které lze také říci – správný pohyb nebo správný postoj musí mít dobrou oporu. Tato koordinace je vlastně spojení dolní a horní poloviny těla do jednoho celku, který s pak projeví jako tzv. vnitřní síla (jing) – tedy síla celého těla.

8. Jednota vnitřního a vnějšího.

Je to v podstatě harmonie práce naší mysli, která vede čchi (obě jsou považovány za tzv. vnitřní složky taiči) a vnějšího pohybu, který je podřízen právě vůli naší mysli.

Cvičení tchaj-ťi je v mysli; “mysl je velitel a tělo je činitel (voják)“. Když je mysl trénovaná, pohyby a činy se stávají přirozeně lehkými a hbitými.
Formy v tchaj-ťi nejsou ničím jiným než pohyby “plnosti“ a „prázdnoty“ otevíráním a zavíráním ( jin-jang.)

  • Otevíráním je nejen natažení rukou a nohou, ale rovněž rozprostření mysli a vůle.
  • Zavíráním není myšleno jen stahování rukou a nohou, ale i stahování mysli a vůle (soustředění).

9. Kontinuita bez přerušení.

Jedním z charakteristických rysů tchaj-ťi je plynulost a nepřetržitost pohybu. Pohyb je často přirovnáván k navíjení hedvábného vlákna. Toto vlákno je tak jemné, že navíjení by mělo být tak plynulé, bez přerušování, které by mohlo způsobit jeho přetržení.

Také v sestavě je pohyb nepřetržitý a finální pozice (formy, cviky) se plynule střídají a navazují na přechodové pohyby mezi nimi.

10. Hledání klidu v pohybu.

Dalším charakteristickým rysem je klidný a pomalý pohyb. Tento pohyb, který má být řízen myslí má pak vliv zpětně i na tu samotnou mysl. Lze si představit, jako pohyb ve vodě.

Díky pomalosti pohybu má mysl (záměr) dostatek času nejen tento pohyb řídit, ale také se zaměřovat na směr, kterým pohyb povede. Je to tedy tak, že mysl stačí pohyb nejdříve si představit (vizualizovat) a potom jej sledovat a řídit. Tento pohyb má vliv na zpomalení, zklidnění a uvolnění mysli.

  • V tchaj-ťi je pohyb řízený klidem. Když se adept tchaj-ťi čchüan pohybuje, je to, jako by byl v klidu.
  • V tchaj-ťi tedy platí, že čím je pohyb pomalejší, tím lépe. Je-li pohyb pomalý, dech se prohloubí a prodlouží, čchi klesá dolů do tan¬tchienu (břišní energetické pole) a přirozeně zde není žádná překážka v toku krve a čchi.

Některé myšlenky převzaty od pana Jana Janouta.